Hebron je už po tisíciletí město posvátné i krvavé
"Sára byla živa sto dvacet sedm
let; to jsou léta Sářina života. Zemřela v Kirjatarbě, což je Chebrón v
kenaanské zemi. Abraham přišel, aby nad Sárou naříkal a oplakával ji.
Pak od zemřelé vstal a promluvil k Chetejcům: `Jsem tu u vás host a
přistěhovalec. Dejte mi u vás do vlastnictví hrob, kam bych zemřelou
pohřbil.Ábraham potom svou ženu Sáru pohřbil v té jeskyni na poli v
Makpele naproti Mamre, jež je u Chebrónu v kenaanské zemi. Tak připadlo
pole Chetejců i s jeskyní na něm Abrahamovi, aby měl vlastní hrob."
Tolik slova bible o městě Hebron, které se v posledních měsících kvůli sporům Izraelců a Palestinců dostalo na první stránky novin. Po sporech však obě strany doufají, že teď už bude toto místo spíše cílem turistů. Město praotců, uctívané židy, křesťany i muslimy, si dodnes zachovalo svůj orientální charakter.
Pro židy je to druhé nejposvátnější místo po jeruzalémské Zdi nářků, což je zbytek západní zdi Šalamounova chrámu, a pro muslimy je to druhé nejposvátnější místo v Izraeli po jeruzalémském Chrámovém pahorku (arabsky Haram ešŠarif). První zmínky jsou v bibli První zmínky o Hebronu jsou v bibli (v posvátném textu je uvedeno jméno Chebrón) v příběhu, který líčí, kterak praotec Abraham koupil pozemky s jeskyní, která měla sloužit jako pohřebiště pro jeho ženu, pro něj a jeho potomky.
Další významnou událostí pro toto místo bylo, když si král David na sedm roků zvolil město za metropoli své říše, než dobyl Jeruzalém, kam poté přesídlil. Na místě jeskyně byla postavena svatyně (rabové jí nazývají Haram elChalil, svatyně Božího přítele, což je arabské přízvisko Abrahama), která byla mnohokrát přestavována a byla a je němým svědkem neustálých svárů a čtyřtisíciletých náboženských a politických třenic. Obvodové zdivo pochází z doby krále Heroda Velikého, tyčí se do výšky téměř dvanácti metrů a skládá se z masivních opracovaných kamenů. Roku 1100 bylo město dobyto křižáky a synagoga existující do té doby vedle mešity na místě svatyně byla zrušena a mešita byla přeměněna na kostel. Židé měli navíc od roku 1266 do Jeskyně patriarchů zakázán přístup a směli pouze vystoupit na sedm schodů podél východní stěny, kde na čtvrtém schodu byl otvor pro vzkazy, které sem zasunovali pro svého Boha. Po pádu Jeruzalémského království v roce 1291 město obsadili opět muslimové a ze svatyně se stala opět mešita, kterou Saladin nechal zkrášlit kazatelnou. Místo odpočinku významných lidí historie Ve svatyni se podle starobylých legend nacházejí pod jedním z náhrobků tělesné pozůstatky Abrahama a k jeho hrobce přiléhá hrobka jeho ženy Sáry. Uvnitř budovy je na jedné straně vnitřního nádvoří dvojitá hrobka Abrahamova syna Izáka a jeho manželky Rebeky a na protilehlé straně dvojitá hrobka Abrahamova vnuka Jákoba a jeho manželky Ley.
Zvenku pak těsně u budovy je hrobka Jákobova syna Josefa. Vnitřní nádvoří slouží jako synagoga. Podle tradice v základech celé svatyně leží také hroby Adama a Evy, prvních lidí, které Bůh Hospodin stvořil. Židovská komunita se v Hebronu udržela po celá staletí až do století současného. V letech 1929 a 1936 však na obec brutálně zaútočili Arabové a téměř všechny židy pobili. Když za šestidenní války v roce 1967 vstoupili do města izraelští vojáci, nežil zde již žádný žid. V roce 1970 židé komunitu ve městě znovu obnovili, a ta je v současné době jablkem sváru mezi Izraelci a Palestinci.
(MF Dnes - Víkend, 1. února 1997, str. X.)
Tolik slova bible o městě Hebron, které se v posledních měsících kvůli sporům Izraelců a Palestinců dostalo na první stránky novin. Po sporech však obě strany doufají, že teď už bude toto místo spíše cílem turistů. Město praotců, uctívané židy, křesťany i muslimy, si dodnes zachovalo svůj orientální charakter.
Pro židy je to druhé nejposvátnější místo po jeruzalémské Zdi nářků, což je zbytek západní zdi Šalamounova chrámu, a pro muslimy je to druhé nejposvátnější místo v Izraeli po jeruzalémském Chrámovém pahorku (arabsky Haram ešŠarif). První zmínky jsou v bibli První zmínky o Hebronu jsou v bibli (v posvátném textu je uvedeno jméno Chebrón) v příběhu, který líčí, kterak praotec Abraham koupil pozemky s jeskyní, která měla sloužit jako pohřebiště pro jeho ženu, pro něj a jeho potomky.
Další významnou událostí pro toto místo bylo, když si král David na sedm roků zvolil město za metropoli své říše, než dobyl Jeruzalém, kam poté přesídlil. Na místě jeskyně byla postavena svatyně (rabové jí nazývají Haram elChalil, svatyně Božího přítele, což je arabské přízvisko Abrahama), která byla mnohokrát přestavována a byla a je němým svědkem neustálých svárů a čtyřtisíciletých náboženských a politických třenic. Obvodové zdivo pochází z doby krále Heroda Velikého, tyčí se do výšky téměř dvanácti metrů a skládá se z masivních opracovaných kamenů. Roku 1100 bylo město dobyto křižáky a synagoga existující do té doby vedle mešity na místě svatyně byla zrušena a mešita byla přeměněna na kostel. Židé měli navíc od roku 1266 do Jeskyně patriarchů zakázán přístup a směli pouze vystoupit na sedm schodů podél východní stěny, kde na čtvrtém schodu byl otvor pro vzkazy, které sem zasunovali pro svého Boha. Po pádu Jeruzalémského království v roce 1291 město obsadili opět muslimové a ze svatyně se stala opět mešita, kterou Saladin nechal zkrášlit kazatelnou. Místo odpočinku významných lidí historie Ve svatyni se podle starobylých legend nacházejí pod jedním z náhrobků tělesné pozůstatky Abrahama a k jeho hrobce přiléhá hrobka jeho ženy Sáry. Uvnitř budovy je na jedné straně vnitřního nádvoří dvojitá hrobka Abrahamova syna Izáka a jeho manželky Rebeky a na protilehlé straně dvojitá hrobka Abrahamova vnuka Jákoba a jeho manželky Ley.
Zvenku pak těsně u budovy je hrobka Jákobova syna Josefa. Vnitřní nádvoří slouží jako synagoga. Podle tradice v základech celé svatyně leží také hroby Adama a Evy, prvních lidí, které Bůh Hospodin stvořil. Židovská komunita se v Hebronu udržela po celá staletí až do století současného. V letech 1929 a 1936 však na obec brutálně zaútočili Arabové a téměř všechny židy pobili. Když za šestidenní války v roce 1967 vstoupili do města izraelští vojáci, nežil zde již žádný žid. V roce 1970 židé komunitu ve městě znovu obnovili, a ta je v současné době jablkem sváru mezi Izraelci a Palestinci.
(MF Dnes - Víkend, 1. února 1997, str. X.)
Copyright 2024 Petr Soudek