Plachetnicí za krásami nilských chrámů
Při havárii lodě Princezna Džihání,
která se v polovině listopadu potopila na egyptském Nilu nedaleko města
Idfú, přišlo o život několik českých turistů. Přestože jde o nesmírnou
tragédii, plavby po africkém veletoku pokračují, protože právě oblast,
kde se neštěstí odehrálo, patří v zemi faraónů k historicky a
architektonicky nejzajímavějším.Příkladem toho je samotné město Idfú,
které je velmi vyhledávané především proto, že bylo nejznámějším místem
kultu boha Hora. Ve starověku se Idfú jmenovalo Behdet a symbolem boha
Hora byl muž se sokolí hlavou. Samotné jméno božstva - Horus je odvozeno
ze slova "hr", což překladu znamená jestřáb. Právě proto při vstupu do
největšího chámu ve městě stojí na prvním nádvoří překrásná černá žulová
socha sokola, která se prodává po celém Egyptě v podobě suvenýrů
nejrůznějších velikostí.
Chrám je nejlépe zachovalou stavbou svého druhu v zemi a zároveň druhým největším hned po chrámu v Karnaku. Jeho půdorys má monumentálních 137 krát 40 metrů, nádvoří lemuje šestatřicet a velkou sloupovou síň dalších čtyřiadvacet zdobených sloupů. Uvnitř chrámu je pak svatyně čtyři metry vysoká, vytesaná v roce 360 před našim letopočtem jediného kusu žuly. Před východem z tohoto "božího stánku" ještě stojí za pohled "mammisi", což v koptském jazyce znamená místo rození dětí (v dnešní terminologii bychom asi řekli porodnice), která zde byla proto, že bůh Horus, jak se věřilo, se každý den rodí znovu. Císaři a faraóni společně Dalším historickým skvostem je chrám v Kom Ombu, ležící situován mezi Idfú a přehradou Asuán na východním břehu Nilu.
V dávných dobách bylo na tomto strategickém místě položeno město PaSebek, kterým procházely karavanní cesty z Núbie. Již tehdy, před 3000 lety, zde bylo místo uctívání boha Sebeka, který bývá znázorňován s krokodýlí hlavou a jenž byl vládcem polí a rostlin. Chrám, který se zachoval dodnes, je však ve skutečnosti chrámem dvojitým, protože druhá svatyně byla zasvěcena bohu Horovi. Lze zde nalézt bohatou reliéfní výzdobu, a protože stavba normálně fungovala ještě v dobách Římské říše, jsou zde také podoby římských císařů spodobněných jako egyptští faraónové ve společnosti bohů. Philae - chrám na ostrově Další významnou památkou je chrám Philae zasvěcený bohyni plodnosti Isis. Patří k jednomu ze tří nejlépe zachovalých chrámů z období dynastie Ptolemaiovců (zbývající dva se nacházejí v Idfú a v Dendeře) a zajímavostí je, že se nachází na ostrově. Po výstavbě staré přehradní nádrže v oblasti Asuánu v roce 1904 se však chrám z velké části ocitl pod vodou, prohlídka byla možná pouze v srpnu, kdy se výpusti přehrady otevíraly, aby voda z jezera doplnila nízký stav vody v Nilu. Když byla v sedmdesátých letech postavena velká Asuánská přehrada, bylo rozhodnuto ve spolupráci s UNESO v letech 19631968 chrám přestěhovat na další blízký ostrov Agilka. Tato akce probíhala tak, že chrám byl nejdříve rozebrán do poslední cihličky, vše pečlivě popsáno a katalogizováno, převezeno na vedlejší ostrov a podle plánů zase zpět sestaveno. Byla dokonce zachována i původní orientace chrámu podle světových stran.
Kult bohyně Isis na Philae sahá velmi hluboko do historie. Bylo tradicí, že každý Egypťan jednou za život uskutečnil pouť na tento posvátný ostrov a navštívil chrám. S bohyní Isis byly spojovány každoroční záplavy, které přinášely úrodné nilské bahno, ale v současnosti záplavy reguluje přehrada a bahno se ukládá na jejím dně, na což je i bohyně Isis krátká. Proto také egyptští zemědělci jsou nuceni používat ve stále hojnější míře umělá hnojiva. V roce 535 našeho letopočtu biskup Teodorus, pověřený evangelizací Núbie císařem Justiánem, přeměnil chrám na kostel zasvěcený svatému Štěpánovi. Náboženské mýty starého Egypta Chrámy v Kom Ombo a v Idfú spojuje osoba boha Hora, který zde byl uctíván. Samotný bůh Horus je velmi zajímavou postavou ve starém egyptském náboženství a jeho zrození a osud byly velice pohnuté. Bůh Usir byl legendárním králem (faraónem), který se proslavil přísností a spravedlností, s níž v Egyptě vládl. To bylo trnem v oku jeho bratru Sutechovi, který ho zavraždil a nastoupil na trůn na jeho místo. Avšak Usirově ženě Esetě, která byla mocnou kouzelnicí, se podařilo se nechat oplodnit mrtvým Usirem, a poté co ho pohřbila, utekla do delty Nilu a ukryla se v papyrových houštinách, kde porodila svého syna Hora. Když Horus dospěl, dožadoval se svých práv před devaterem bohů a podařilo se mu svého strýce porazit. Pak sestoupil Horus do země mrtvých, kde zvěstoval své vítězství a tím přivedl svého otce Usira opět k životu. Celý mýtus měl symbolický charakter a měl především demonstrovat kontinuitu vládní moci mezi právě zesnulým faraónem a faraónem nově korunovaným.
Plavba po Nilu Ve všech průvodcích se doporučuje pro cestu od Asuánské přehrady do Idfú absolvovat na plachetnici (felluce). Cesta je to skutečně víc než romantická a je přístupná i cenově. Za třídenní plavbu i s jídlem se platí v přepočtu kolem osmi set korun. Zastávky si může každý volit sám, takže když se někdo chce projít mezi banánovníky nebo si jít prohlédnout nějaký chrám, stačí, aby požádal, a loď přirazí ke břehu. Jediná nevýhoda pro Evropany je v tom, že se na těchto místech nedá koupat, ačkoliv je kolem takové množství sladké a poměrně čisté vody. Ve vodě totiž žijí drobní červíčci, kteří se dostávají skrz pokožku do lidského těla a způsobují těžké onemocnění močového měchýře nazývané bilharióza.
Nocuje se na palubě plachetnice a je vhodné si vzít s sebou spací pytel, protože se jinak na vlastní kůži každý přesvědčí, že teplota v noci klesá dosti hluboko. Před začátkem plavby je pak vhodné se dostatečně zásobit pitnou vodou v plastikových lahvích, pokud turista nechce trpět žízní anebo pít vodu přímo z Nilu, jak to domorodci běžně dělají.
(MF Dnes - Víkend, 7. prosince 1996, str. X.)
Chrám je nejlépe zachovalou stavbou svého druhu v zemi a zároveň druhým největším hned po chrámu v Karnaku. Jeho půdorys má monumentálních 137 krát 40 metrů, nádvoří lemuje šestatřicet a velkou sloupovou síň dalších čtyřiadvacet zdobených sloupů. Uvnitř chrámu je pak svatyně čtyři metry vysoká, vytesaná v roce 360 před našim letopočtem jediného kusu žuly. Před východem z tohoto "božího stánku" ještě stojí za pohled "mammisi", což v koptském jazyce znamená místo rození dětí (v dnešní terminologii bychom asi řekli porodnice), která zde byla proto, že bůh Horus, jak se věřilo, se každý den rodí znovu. Císaři a faraóni společně Dalším historickým skvostem je chrám v Kom Ombu, ležící situován mezi Idfú a přehradou Asuán na východním břehu Nilu.
V dávných dobách bylo na tomto strategickém místě položeno město PaSebek, kterým procházely karavanní cesty z Núbie. Již tehdy, před 3000 lety, zde bylo místo uctívání boha Sebeka, který bývá znázorňován s krokodýlí hlavou a jenž byl vládcem polí a rostlin. Chrám, který se zachoval dodnes, je však ve skutečnosti chrámem dvojitým, protože druhá svatyně byla zasvěcena bohu Horovi. Lze zde nalézt bohatou reliéfní výzdobu, a protože stavba normálně fungovala ještě v dobách Římské říše, jsou zde také podoby římských císařů spodobněných jako egyptští faraónové ve společnosti bohů. Philae - chrám na ostrově Další významnou památkou je chrám Philae zasvěcený bohyni plodnosti Isis. Patří k jednomu ze tří nejlépe zachovalých chrámů z období dynastie Ptolemaiovců (zbývající dva se nacházejí v Idfú a v Dendeře) a zajímavostí je, že se nachází na ostrově. Po výstavbě staré přehradní nádrže v oblasti Asuánu v roce 1904 se však chrám z velké části ocitl pod vodou, prohlídka byla možná pouze v srpnu, kdy se výpusti přehrady otevíraly, aby voda z jezera doplnila nízký stav vody v Nilu. Když byla v sedmdesátých letech postavena velká Asuánská přehrada, bylo rozhodnuto ve spolupráci s UNESO v letech 19631968 chrám přestěhovat na další blízký ostrov Agilka. Tato akce probíhala tak, že chrám byl nejdříve rozebrán do poslední cihličky, vše pečlivě popsáno a katalogizováno, převezeno na vedlejší ostrov a podle plánů zase zpět sestaveno. Byla dokonce zachována i původní orientace chrámu podle světových stran.
Kult bohyně Isis na Philae sahá velmi hluboko do historie. Bylo tradicí, že každý Egypťan jednou za život uskutečnil pouť na tento posvátný ostrov a navštívil chrám. S bohyní Isis byly spojovány každoroční záplavy, které přinášely úrodné nilské bahno, ale v současnosti záplavy reguluje přehrada a bahno se ukládá na jejím dně, na což je i bohyně Isis krátká. Proto také egyptští zemědělci jsou nuceni používat ve stále hojnější míře umělá hnojiva. V roce 535 našeho letopočtu biskup Teodorus, pověřený evangelizací Núbie císařem Justiánem, přeměnil chrám na kostel zasvěcený svatému Štěpánovi. Náboženské mýty starého Egypta Chrámy v Kom Ombo a v Idfú spojuje osoba boha Hora, který zde byl uctíván. Samotný bůh Horus je velmi zajímavou postavou ve starém egyptském náboženství a jeho zrození a osud byly velice pohnuté. Bůh Usir byl legendárním králem (faraónem), který se proslavil přísností a spravedlností, s níž v Egyptě vládl. To bylo trnem v oku jeho bratru Sutechovi, který ho zavraždil a nastoupil na trůn na jeho místo. Avšak Usirově ženě Esetě, která byla mocnou kouzelnicí, se podařilo se nechat oplodnit mrtvým Usirem, a poté co ho pohřbila, utekla do delty Nilu a ukryla se v papyrových houštinách, kde porodila svého syna Hora. Když Horus dospěl, dožadoval se svých práv před devaterem bohů a podařilo se mu svého strýce porazit. Pak sestoupil Horus do země mrtvých, kde zvěstoval své vítězství a tím přivedl svého otce Usira opět k životu. Celý mýtus měl symbolický charakter a měl především demonstrovat kontinuitu vládní moci mezi právě zesnulým faraónem a faraónem nově korunovaným.
Plavba po Nilu Ve všech průvodcích se doporučuje pro cestu od Asuánské přehrady do Idfú absolvovat na plachetnici (felluce). Cesta je to skutečně víc než romantická a je přístupná i cenově. Za třídenní plavbu i s jídlem se platí v přepočtu kolem osmi set korun. Zastávky si může každý volit sám, takže když se někdo chce projít mezi banánovníky nebo si jít prohlédnout nějaký chrám, stačí, aby požádal, a loď přirazí ke břehu. Jediná nevýhoda pro Evropany je v tom, že se na těchto místech nedá koupat, ačkoliv je kolem takové množství sladké a poměrně čisté vody. Ve vodě totiž žijí drobní červíčci, kteří se dostávají skrz pokožku do lidského těla a způsobují těžké onemocnění močového měchýře nazývané bilharióza.
Nocuje se na palubě plachetnice a je vhodné si vzít s sebou spací pytel, protože se jinak na vlastní kůži každý přesvědčí, že teplota v noci klesá dosti hluboko. Před začátkem plavby je pak vhodné se dostatečně zásobit pitnou vodou v plastikových lahvích, pokud turista nechce trpět žízní anebo pít vodu přímo z Nilu, jak to domorodci běžně dělají.
(MF Dnes - Víkend, 7. prosince 1996, str. X.)
Copyright 2024 Petr Soudek