V Litvě zůstalo zachováno mnoho historických skvostů
Po rozpadu Sovětského svazu a otevření
hranic na západ se pro většinu turistů staly postsovětské republiky
nezajímavými a dostaly se na okraj zájmu. V případě pobaltských
republik, a především Litvy, je to do velké míry škoda, neboť je zde
rozhodně co vidět. Za zhlédnutí v Litvě stojí určitě hlavní město
Vilnius. Centrum Vilniusu se renovuje, ale mnohé z pamětihodností se již
opět skvějí svou bývalou krásou. Patří mezi ně katedrála sv. Stanislava
postavená v renesančním stylu s půvabnou zvonicí. Nad katedrálou na
kopci se vypínají zbytky vilniuské pevnosti, která sloužila ve
středověku litevským velkoknížatům jako jedno ze sídel. Barikády na
památku Vedle katedrály se nyní opravuje palác, jenž bude sloužit jako
sídlo litevského prezidenta. Ten zatím sídlí v parlamentní budově
nedaleko centra. Tato budova sama je sice postavena v novodobém stylu,
ale zajímavostí jsou zbytky barikád ponechané v okolí coby připomínka
roku 1991, kdy Litva vyhlásila nezávislost a musela ji bránit před
sovětskými vojsky. V centru starého Vilniusu se nachází nejkrásnější
kostel svaté Anny, o kterém Napoleon při dobytí města na počátku
devatenáctého století prohlásil, že pokud by mohl, přenesl by jej na
dlani do Paříže. Další pamětihodnost se nachází poblíž železničního
nádraží. Je to proslulá Jitřní brána (Aušra vartai) s kaplí Panny Marie,
ochránkyně Vilniusu. Asi třicet kilometrů západně od Vilniusu se nalézá
pevnost Trakai, která leží na ostrůvku uprostřed jezera.
Pro milovníky dějin není jistě bez zajímavosti, že potomky zdejšího velkoknížete a pozdějšího polského krále Jagella byli také dva čeští králové Vladislav a Ludvík Jagellonští. Hora posetá kříži Cesta mnoha turistů míří do Žemaitie, oblasti ležící u pobřeží Baltského moře, kde se psaly první kapitoly litevských dějin. Nachází se zde i jedna z největších zvláštností Litvy, Křížová hora. Její vznik je datován do 14. století, kdy se na umělém pahorku, sloužícím jako opěrný bod v boji proti řádu mečových a německých rytířů, objevily první kříže. Mnoho křížů bylo v minulosti zničeno, především za sovětské éry, ale tradice stavění křížů tu žije dodnes. Ráj pro hledače jantaru Jedním z hlavních přímořských letovisek je Palanga, rekreační letovisko s hotely na slušné evropské úrovni s rozumnými cenovými relacemi. Turisté, kteří si chtějí dovézt domů vlastnoručně nalezený jantar, zde k tomu mají jedinečnou příležitost. Doporučuje se jít na pláž brzy ráno, kdy se zrna jantaru lesknou v světle vycházejícího slunce a jsou nejlépe vidět. Nejvíce jich lze najít po bouři. Oblíbeným cílem turistů v hlavním litevském přístavu Klajpedě, vzdáleném od Palangy pouhých patnáct kilometrů, je Kuršská kosa, úzký poloostrov lemující jižní pobřeží Litvy a začínající na ruském území poblíž Kaliningradu. Krásná příroda, dotěrný hmyz Na Kuršskou kosu se lze přeplavit trajektem.
Hned vedle přístavu na druhém břehu se nachází mořské muzeum, otevřené pouze do tří hodin, a delfinárium. První město, na které zde narazíte, je Juodkrante. Za zhlédnutí zde rozhodně stojí muzeum dřevěných skulptur vystavených ve volné přírodě.
Dalším městem je Nida ležící na samé hranici s Kaliningradskou oblastí. Ve městě jsou hotely a pro nenáročné také kempink. I přesto, že široko daleko odtud není sladká voda, řádí tu za letních nocí velké množství komárů. Za problémy s obtížným hmyzem se kosa odvděčuje překrásnými borovicovými lesy, písečnými dunami a kouzelnými západy slunce. Ruština jen pro cizince Na Litvě se dá takřka všude domluvit rusky, ale je lepší upozornit, že nejste Rus, protože tu vůči nim panuje velká averze a takřka nikdo s nimi rusky nepromluví. Obchody na vesnicích jsou většinou zásobeny jen základními potravinami, protože většinu ostatních potravin si lidé pěstují sami, a proto je lepší nakupovat ve větších městech. Ceny zboží se pohybují zhruba na stejné úrovni jako u nás. Vstupy do většiny objektů se až na výjimky, jakou je delfinárium v Klajpedě, neplatí. Tábořit lze téměř všude ve volné přírodě.
(MF Dnes - Víkend, 25. května 1996, str. X.)
Pro milovníky dějin není jistě bez zajímavosti, že potomky zdejšího velkoknížete a pozdějšího polského krále Jagella byli také dva čeští králové Vladislav a Ludvík Jagellonští. Hora posetá kříži Cesta mnoha turistů míří do Žemaitie, oblasti ležící u pobřeží Baltského moře, kde se psaly první kapitoly litevských dějin. Nachází se zde i jedna z největších zvláštností Litvy, Křížová hora. Její vznik je datován do 14. století, kdy se na umělém pahorku, sloužícím jako opěrný bod v boji proti řádu mečových a německých rytířů, objevily první kříže. Mnoho křížů bylo v minulosti zničeno, především za sovětské éry, ale tradice stavění křížů tu žije dodnes. Ráj pro hledače jantaru Jedním z hlavních přímořských letovisek je Palanga, rekreační letovisko s hotely na slušné evropské úrovni s rozumnými cenovými relacemi. Turisté, kteří si chtějí dovézt domů vlastnoručně nalezený jantar, zde k tomu mají jedinečnou příležitost. Doporučuje se jít na pláž brzy ráno, kdy se zrna jantaru lesknou v světle vycházejícího slunce a jsou nejlépe vidět. Nejvíce jich lze najít po bouři. Oblíbeným cílem turistů v hlavním litevském přístavu Klajpedě, vzdáleném od Palangy pouhých patnáct kilometrů, je Kuršská kosa, úzký poloostrov lemující jižní pobřeží Litvy a začínající na ruském území poblíž Kaliningradu. Krásná příroda, dotěrný hmyz Na Kuršskou kosu se lze přeplavit trajektem.
Hned vedle přístavu na druhém břehu se nachází mořské muzeum, otevřené pouze do tří hodin, a delfinárium. První město, na které zde narazíte, je Juodkrante. Za zhlédnutí zde rozhodně stojí muzeum dřevěných skulptur vystavených ve volné přírodě.
Dalším městem je Nida ležící na samé hranici s Kaliningradskou oblastí. Ve městě jsou hotely a pro nenáročné také kempink. I přesto, že široko daleko odtud není sladká voda, řádí tu za letních nocí velké množství komárů. Za problémy s obtížným hmyzem se kosa odvděčuje překrásnými borovicovými lesy, písečnými dunami a kouzelnými západy slunce. Ruština jen pro cizince Na Litvě se dá takřka všude domluvit rusky, ale je lepší upozornit, že nejste Rus, protože tu vůči nim panuje velká averze a takřka nikdo s nimi rusky nepromluví. Obchody na vesnicích jsou většinou zásobeny jen základními potravinami, protože většinu ostatních potravin si lidé pěstují sami, a proto je lepší nakupovat ve větších městech. Ceny zboží se pohybují zhruba na stejné úrovni jako u nás. Vstupy do většiny objektů se až na výjimky, jakou je delfinárium v Klajpedě, neplatí. Tábořit lze téměř všude ve volné přírodě.
(MF Dnes - Víkend, 25. května 1996, str. X.)
Copyright 2024 Petr Soudek